Násilí na pracovišti nemusí vždy uspět jako důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru

Dne 28. února Nejvyšší soud vynesl rozsudek, sp. zn. 21 Cdo 1915/2023, týkající se fyzického napadení zaměstnance jeho kolegou.

Napadený zaměstnanec pracoval jako sanitář a dlouhodobě vykazoval dle slov zaměstnavatele významné nedostatky, které se projevovaly jak v jeho pracovních výkonech, tak v chování ke svým spolupracovníkům. Když mu byly tyto nedostatky jeho spolupracovníky vytýkány, zaměstnanec reagoval sprostě až agresivně, a to hlavně vůči svým spolupracovnicím, ve kterých tak vzbuzoval pocit strachu. Toto chování zaměstnance vyvrcholilo v situaci, kdy jej manžel jedné z kolegyň v areálu nemocnice fyzicky napadl. Zaměstnanec měl od té doby strach z dalších útoků na jeho osobu.

Přibližně dva týdny po této události opět došlo mezi zaměstnancem a jeho kolegyněmi ke konfliktu na sesterně. V místnosti se nacházel také jiný kolega, který chtěl tuto situaci se zaměstnancem probrat, s čímž však zaměstnanec nesouhlasil a chtěl z místnosti odejít. Kolega se proto postavil do dveří, aby zaměstnanci zabránil v odchodu. Zaměstnanec proto udeřil kolegu pěstí do obličeje a po následné krátké potyčce z místnosti odešel. Celý tento incident následně sám nahlásil vrchní sestře.

Zaměstnavatel na toto jednání reagoval nejprve vytýkacím dopisem, kde jeho jednání hodnotil jako závažné porušení pracovních povinností a následně doručil zaměstnanci okamžité zrušení pracovního poměru.

Soud prvního stupně zhodnotil okamžité zrušení jako neplatné zejména proto, že nedošlo ke zranění kolegy, které by vyžadovalo lékařské ošetření a proto, že zaměstnanec již jednou napaden byl, a tedy měl důvodnou obavu z dalšího fyzického napadení v situaci, kdy mu bylo bráněno odejít z místnosti. Porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance tak nedosahovalo intenzity zvlášť hrubého porušení, které je potřebné pro okamžité zrušení pracovního poměru.

Odvolací soud žalobu zaměstnance zamítnul, neboť podle jeho názoru nelze fyzické napadení v pracovněprávních vztazích tolerovat a okamžité zrušení pracovního poměru je tak dle něj platné.

Nejvyšší soud však došel ke stejnému závěru jako soud prvního stupně, přičemž přihlížel vedle odůvodnění soudu prvního stupně také k tomu, že na pracovišti byla vyhrocená situace z důvodu sílící covidové epidemie, s čímž byla také spojená snížená psychická odolnost zaměstnanců. Nejvyšší soud přihlédl dále k tomu, že zaměstnanec sám ihned potyčku nahlásil. Důležité také bylo, že zaměstnavatel sám ve vytýkacím dopise označil porušení pracovních povinností zaměstnance za závažné, nikoliv za zvlášť hrubé (pro něž dal následně zaměstnanci okamžité zrušení).

Zda je takové rozhodnutí správné a nepovede k vyšší míře tolerance násilí na pracovišti je otázkou. V každém případě se jedná o poměrně převratné rozhodnutí v této oblasti.

#FORLEX #HRNOTES