Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů nemůže ospravedlnit odlišné zacházení

Recentní rozhodnutí Nejvyššího soudu pod spisovou značkou 21 Cdo 2559/2023 bude mít široké dopady na přejímání zaměstnanců v rámci přechodu práv a povinností.

V posuzovaném případě byla Zaměstnankyně po sloučení dvou neziskových organizací zařazena do platové třídy dle vnitřních předpisů původního zaměstnavatele, a to i přesto, že dle vnitřní úpravy nového zaměstnavatele měla být zařazena do vyšší platové třídy srovnatelně se spolupracovnicemi, které konaly stejnou práci. Novým zaměstnavatelem nebyla zohledněna doba praxe, kterou přecházející zaměstnankyně v oboru měla a došlo tak k situaci, kdy její kolegyně s kratší dobou praxe byly ohodnoceny více.

Nejvyšší soud rozhodl, že přejímající zaměstnavatel má povinnost zajistit rovné zacházení s převzatými zaměstnanci v plném rozsahu bez výjimek. To zahrnuje i odstranění neospravedlnitelných rozdílů v odměňování a pracovních podmínkách. Jelikož zákoník práce přímo nestanovuje dobu, ve které je třeba toto učinit, měla by být dle NS dovozována tato jako 2 měsíční, a to s ohledem na § 339a zákoníku práce. Tato dvouměsíční lhůta poskytuje čas na úpravy, které zajistí rovné zacházení mezi všemi zaměstnanci, včetně těch převzatých z předchozího zaměstnavatele. Zároveň mohou zaměstnanci, kterým zaměstnavatel podmínky upraví, v téže dvouměsíční lhůtě rozvázat pracovní poměr s odůvodněním, že došlo k podstatnému zhoršení oproti podmínkám u předchozího zaměstnavatele.

Zaměstnavatelé by tak v kontextu tohoto rozhodnutí měli usilovat o bezodkladné sjednocení podmínek přejímaných a stávajících zaměstnanců tak, aby předešli právním sporům o neodůvodněné rozdíly v odměňování a pracovních podmínkách.