Forlex. Buďte v právu. Kdykoliv. Kdekoliv.

V nedávném rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 2715/2023 se Nejvyšší soud ČR zabýval otázkou, zda úmyslné a dlouhodobé vykazování neodpracovaných hodin představuje porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalobkyně, vedoucí zaměstnankyně kasina, v docházkovém systému vykázala o 558,25 hodin více, než ve skutečnosti odpracovala, čímž se zároveň bezdůvodně obohatila o 110 585 Kč. Zaměstnavatel s ní proto okamžitě zrušil pracovní poměr, jehož neplatnosti se zaměstnankyně pokusila domoci žalobou.

Okresní soud ve Znojmě potvrdil platnost tohoto zrušení, avšak Krajský soud v Brně rozhodnutí změnil s odůvodněním, že i přes prokázané porušení povinností žalobkyně plnila své pracovní úkoly řádně a zaměstnavateli nevznikla škoda. Nejvyšší soud však tento závěr odmítl a zdůraznil, že úmyslné zkreslování docházky vedoucím zaměstnancem narušuje důvěru nezbytnou pro pokračování pracovního poměru a s ohledem na značný počet hodin představuje porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. Argument, že žalobkyni žalovaná nepřítomnost na pracovišti nikdy nevytýkala, je přitom irelevantní, neboť žalobkyně sama zpočátku zatajovala, že nebyla na pracovišti přítomna po celou pracovní dobu, o čemž svědčí již zmíněné falešně vykázané hodiny; až provedeným dokazováním bylo vyvráceno, že by se na pracovišti skutečně nacházela.

Nejvyšší soud zde tedy opět potvrdil, že útok na majetek zaměstnavatele prostřednictvím falšování docházky, bývá zvlášť hrubým porušením povinností. Nicméně je třeba také uvést, že zároveň neuložil žalobkyni povinnost vrátit žalované peníze, které tímto způsobem nabyla. Zaměstnavatelům lze tedy stále jedině doporučit průběžnou kontrolu docházky tak, aby se případně vyhnuli vyšším škodám.