Forlex. Buďte v právu. Kdykoliv. Kdekoliv.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. dubna 2025, sp. zn. 21 Cdo 3471/2024, potvrzuje, že zaměstnavatel může zaměstnanci nepřiznat pohyblivou složku mzdy, pokud poruší pracovní povinnosti. Rozhodující ovšem je, jak jasně a předvídatelně byly podmínky pro její přiznání nastaveny.

V projednávaném sporu šlo o řidiče cisterny, jehož mzda se skládala z pevné a pohyblivé části. Ta byla závislá nejen na výkonnostních ukazatelích (např. počet kilometrů, počet manipulací), ale i na kvalitě práce a dodržování pracovních pravidel sjednaných v kolektivní smlouvě. Zaměstnanec se domáhal doplatku mzdy, která mu byla zkrácena například za nenošení ochranných prostředků nebo svévolnou změnu trasy.

Nejvyšší soud vyhodnotil, že pokud je výplata pohyblivé složky mzdy vázána na konkrétní a srozumitelná pravidla, může její nepřiznání představovat legitimní důsledek jejich nesplnění – nejde o zakázanou sankci, ale o situaci, kdy zaměstnanci jednoduše nevznikl nárok. Podmínky mohou být formulovány obecně (např. „za kvalitní práci“) nebo konkrétně a měřitelně, ale vždy musí být předem známy.

Soud zároveň potvrdil, že nepřiznání pohyblivé složky mzdy nevylučuje možnost současného postihu jinými prostředky – například výpovědí z pracovního poměru.

Rozhodnutí je významné zejména proto, že potvrzuje, že chování zaměstnance lze zohlednit i v systému odměňování. Zásadní je však transparentnost, srozumitelnost a přiměřenost těchto pravidel.