Forlex. Buďte v právu. Kdykoliv. Kdekoliv.

Nejvyšší soud se v nedávném rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1081/2024 vyjádřil k otázce organizační změny a výběru nadbytečného zaměstnance. Přestože rozhodnutí o organizační změně není klasickým právním jednáním, soud dovodil, že i na takové případy dopadají obecná interpretační pravidla právních úkonů – zejména důraz na skutečnou vůli jednající osoby.

Řešen byl případ zaměstnance, který byl interně povýšen na pozici Senior Program Managera, aniž by došlo ke změně pracovní smlouvy. Vyšší pozice byla reflektována pouze interně; zaměstnanec však pobíral podstatně vyšší mzdu než kolegové. Následně došlo k organizační změně – zrušení jednoho místa Program Managera – a zaměstnanci byla doručena výpověď dle § 52 písm. c) zákoníku práce. Ten výpověď zpochybnil s tím, že se na něj jakožto Senior Program Managera nevztahuje.

Nejvyšší soud však argumentaci zaměstnance nepřijal. Dospěl k závěru, že formální označení pracovní pozice není rozhodující, pokud ze smyslu a účelu organizační změny jasně vyplývá, že cílem bylo zrušení nejdražší pracovní pozice – tedy právě té, kterou zaměstnanec fakticky zastával.

Soud tak výslovně připustil, že i při formálním nesouladu může být výpověď platná, pokud je z okolností zřejmé, že zaměstnavatel jednal v souladu se zákonem a nikoliv účelově. Závěry tohoto rozhodnutí mohou být významné především pro zaměstnavatele – umožňují totiž efektivněji obhájit výběr nadbytečného zaměstnance i tehdy, kdy není dokumentace zcela formálně bezchybná. I přesto však doporučujeme k přípravě ukončovacích dokumentů přistupovat vždy co nejpečlivěji, aby pro pochybnosti o platnosti ukončení prostor vůbec zbytečně nevznikal, s čímž Vám ve Forlexu vždy rádi pomůžeme.