Forlex. Buďte v právu. Kdykoliv. Kdekoliv.

Hranice mezi závislou prací a podnikáním ve světle rozhodnutí NSS

V posledních měsících Nejvyšší správní soud vydal několik rozhodnutí týkajících se vymezování hranice mezi výkonem závislé práce a samostatným podnikáním. Vedle kauzy Rohlík.cz, která nadále pokračuje a nejspíše se u NSS znovu objeví, rozhodoval také v řízení sp. zn. 1 Ads 6/2025. Řízení se týkalo posouzení nelegální práce zhotovitele, který docházel do prodejny provozovatele, kde obsluhoval zákazníky, přijímal zakázky a poskytoval servis, přičemž neměl uzavřenu pracovní smlouvu.

Podle konstantní judikatury je pro nelegální zaměstnávání nutné kumulativně prokázat všechny zákonné znaky závislé práce, tedy:

• osobní výkon práce,

• soustavnost,

• výkon práce podle pokynů jiné osoby a

• vztah nadřízenosti a podřízenosti.

V tomto případě však NSS v rámci kasační stížnosti upozornil, že posuzování znaků závislé práce nesmí být mechanické, a to zejména tam, kde povaha činnosti umožňuje její výkon jak v rámci pracovněprávního vztahu, tak formou podnikání, tj. jedná se o tzv. obojetnou činnost. Je nezbytné zkoumat skutečný způsob spolupráce – zda má osoba možnost odmítnout zakázku, organizuje si čas sama, nese podnikatelské riziko, nebo je naopak plně řízena a ekonomicky závislá. Pouhé formální vymezení ve smlouvě či fakt, že práce probíhá na určitém místě, pro závěr o závislé práci nepostačuje.

V posuzovaném případě NSS uzavřel, že ačkoli správní orgány dostatečně prokázaly znaky osobního a soustavného výkonu práce, nepodařilo se jim doložit výkon práce podle pokynů ani existenci vztahu podřízenosti. Skutečnost, že zhotovitel vykonával činnost v provozovně žalobkyně a v jejích otevíracích hodinách, podle soudu sama o sobě k prokázání podřízenosti zhotovitele nestačí. Rozhodné bylo ale i to, že si zhotovitel sám určoval, zda a kdy zakázky přijme či nikoliv, a některé pokyny také z důvodu časového vytížení odmítal, přičemž takový způsob výkonu činnosti je se závislou prací jednoznačně neslučitelný.

Tento rozsudek znovu potvrzuje, že při rozlišování mezi podnikáním a závislou prací je nutné klást důraz na skutečný obsah a průběh spolupráce, nikoli pouze na její formální vymezení.