Nejvyšší soud rozhodl, že společenství vlastníků jednotek je oprávněno rozhodnout o přerušení dodávek služeb vlastníkovi, který se dostane do prodlení s jejich úhradou. Důležitou argumentací Nejvyššího soudu bylo rozlišení mezi vztahem mezi SVJ a vlastníkem jednotky a vztahem mezi vlastníkem jednotky a nájemcem. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí dává důraz na to, že podstatou společenství vlastníků je přispívat na správu domu a pozemku podle velikosti podílu, protože SVJ je právnickou osobou založenou za účelem správy domu a členství je neoddělitelně spojeno s vlastnictvím jednotky. Na závěr soud rozhodl, že pokud SVJ může rozhodnout jaké služby bude svým členům poskytovat, může rozhodnout i o tom, komu a za jakých podmínek tyto služby poskytovat nebude.

Další otázkou, kterou se Nejvyšší soud zabýval, byla otázka přechodu dluhů za správu domu a pozemku původního vlastníka jednotky na nového vlastníka, za situace, kdy k převodu vlastnictví dojde na základě dobrovolné dražby. Nejvyšší soud rozhodl, že i v tomto případě přecházejí dluhy na nového vlastníka.