Nejvyšší správní soud rozhodl ve věci uplatnění práva na přístup k informacím a práva na výmaz podle obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR). Uvedená práva uplatnila u Policie České republiky dotčená osoba po tom, co jí byl odepřen vstup do Francouzské republiky z důvodu vedení její osoby v Evidenci nežádoucích osob (ENO) a Schengenském informačním systému (SIS II). Policie ČR první žádosti vyhověla a dotčené osobě informace poskytla, žádosti o výmaz však nevyhověla s odůvodněním, že by účel, pro který byla dotčená osoba v ENO a SIS II evidována, mohl být zmařen.

Dotčená osoba se proti sdělení Policie ČR bránila žalobu na ochranu před nezákonným zásahem u Městského soudu v Praze. Ten v této věci rozhodl, Nejvyšší správní soud však rozsudek zrušil a žalobu odmítl s tím, že sdělení Policie ČR, kterým žádosti o výmaz nevyhověl, je rozhodnutím – správním aktem. Proti takovému rozhodnutí je nutné bránit se žalobou proti rozhodnutí správního orgánu, nikoliv žalobou na ochranu před nezákonným zásahem.

Nejvyšší správní soud se v rozhodnutí dále zabýval povahou stížnosti podané u Úřadu pro ochranu osobních údajů. Takovou stížnost NSS označil za pouhý podpůrný prostředek k uplatnění dozorčí pravomoci Úřadu, jejíž podání může, avšak nemusí předcházet žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.