Nejvyšší soud došel nedávno k závěru, že email bez elektronického podpisu nesplňuje požadavek písemné formy, tedy písemného právního jednání. V konkrétním případě šlo o spor o určení neplatnosti výpovědi nájemní smlouvy, kdy soud dovodil, že námitky proti výpovědi, které byly podány emailem, nelze považovat za námitky v písemné formě (a je na ně tedy třeba pohlížet tak, jako by vůbec nebyly vzneseny). Žádné úkony, pro něž se vyžaduje ze zákona písemná forma, by tak dle tohoto právního názoru nemohly být učiněny emailem, pokud by tento nebyl opatřen elektronickým podpisem.

Takový závěr považujeme za značně formalistický a proti pravidlům dosavadní praxe, která doposud bez větších problémů dovozovala, že e-mailová zpráva, v jejímž závěru autor uvede svůj email a své jméno, splňuje požadavky kladené na písemnou formu platného právního jednání, tj. splňuje náležitosti písemnosti i podpisu stanovené občanským zákoníkem.

Rozhodnutí soudu je rovněž dle našeho názoru v rozporu s novým čl. 3 odst. 10. tzv. nařízení eIDAS (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, které (zjednodušeně) zrovnoprávňuje listinnou a elektronickou podobu). S ohledem na to nezbývá než doufat, že další soudní výklad již k nařízení přihlédne a kontroverzní závěry Nejvyššího soudu časem překoná. Do té doby lze však jedině doporučit, aby veškerá právní jednání, u nichž je vyžadována písemná forma, byla v případě užití e-mailu činěna výhradě za použití elektronického podpisu.